Holaň o neobyčejném play off: Fantastický Stezka, neproduktivní Lakatoš a těžké chvíle pro ruské beky – Sport.cz

„Když se nám v předkole kádr rozsypal, cítil jsem se hrozně, protože jsem tušil, že tenhle tým má na úspěch. Dvojky, trojky, přesilovky, všechno to šlapalo. Ale hrana úspěchu a neúspěchu je strašně tenká. Mrzí mě, že se tohle stalo,” říkal Holaň.

Sérii proti Olomouci jste zvládli, proti Třinci už ne. S jakými pocity jste končili sezonu? Bylo to chlup lepší než před rokem s Kometou, kdy jste ztratili vedení 2:0 v sérii?

Stoprocentně je to lepší. Moje vize byla to každý rok to někam o malý stupínek posunout dál. A to se nám povedlo. S tím musím být maximální spokojený, protože nebylo jednoduché postoupit přes Olomouc. Těch trablů, které jsme měli, bylo strašně moc. Neměl jsem šanci postavit na dva zápasy stejnou sestavu. Z tohoto pohledu je obrovský úspěch, že jsme přešli přes Olomouc s hvězdným Davidem Krejčím.

Ve čtvrtfinále proti Třinci jste nevyhráli ani jedno utkání. Je to zklamání?

Třinec je těžký soupeř, ale odvedli jsme maximum a nebyl to žádný propadák. Výsledky byly těsné, fantasticky chytal Stezka, který nám dával naději. Je to porážka 0:4, ale ne ostuda. Navíc v tom složení, kdy nám chyběli tři klíčoví hráči, které my neumíme nahradit.

Bylo by to s triem Polák, Marosz, Bukarts jiné?

Roman Polák je osobnost kabiny, kapitán, který tvrdí muziku. Nevím, jestli by Třinec nedal jiné góly, ale ty, které jsme inkasovali, bychom nedostali. V klíčových okamžicích je na ledě a předbrankový prostor je jeho office, tam nikdo nevjede. Bukarts s Maroszem jsou hráči, kteří bodují a jsou užiteční v útoku. Nebyli jsme schopni je nahradit. Vždyť někteří hráči dali v devíti zápasech play-off jeden gól.

Byla šance, že by do čtvrtfinále alespoň některý z nich zasáhl?

Pokud jde o Romana (Poláka), tak ten měl měl už před play off zlomenou nohu v chodidle. Původně to nevěděl, ale nakonec šel na rentgen a tam mu to zjistili. Je to ale rafan, má posunutý práh bolesti, navíc mu záleželo na výsledku týmu, proto do toho šel. To, že hráč přijde na zápas o berlích, shodí je a jde hrát, jsem ještě nezažil. Fantazie! Věřím, že osmdesát procent hráčů by se na to vykašlalo, ale on chtěl jako kapitán Vítkovice posunout dál. I když nemohl nastoupit pokaždé, protože po zápase mu noha okamžitě otekla. Dal si den dva pauzu a bez tréninku šel znovu do toho. Jasně jsme se ale domluvili – a takový byl i jeho zdravotní stav – že maximálně dohraje Olmík a pak už s ním nemáme počítat. Když jsem ho viděl, jak tu chodí o berlích a nelepšilo se mu to, ani jsem se ho neodvážil oslovit. (usmívá se) Byla to ale obrovská ztráta. Postup byla i jeho velká zásluha, ale dál už to nešlo.

A ostatní dva? Marosz a Bukarts?

U Bukyho byla možnost, že by šel do posledního čtvrtečního zápasu. Ale co by to řešilo, že by hrál po dvou měsících? Vždy jsem byl zastáncem toho mít v uvozovkách slabšího, ale na sto procent zdravého hráče než naopak. A v tomto případě jsem nevěřil, že by to mohl být bonus. Že to Bukarts vezme na sebe a rozhodne sérii. I Marosz se nám zranil v posledním zápase základní části, měl otřes mozku. Jeden den to bylo dobré, pak tři dny na houby. V zátěži se mu točila hlava. Zkoušel to ve druhém zápase v Třinci, po čtyřech střídáních aůle odešel.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Hráči Vítkovic po skončení zápasu.Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Celou základní část se na play off chystáte, pak vám klíčoví hráči zraní a zbytek týmu postihne viróza. Jaké to byly pocity?

Hrozné! Z mužstva jsem cítil, že máme na úspěch. Že máme na to jít ještě dál. Nechci si dělat alibi, ale výkony byly pravdu dobré, mužstvo si sedalo. Ale ta hrana úspěchu a neúspěchu je strašně tenká. Co vše se musí sejít, aby se došlo až na vrchol té pyramidy. A to je v první řadě zdravotní stav hráčů, k tomu širší kádr a tak dál. Mrzí mě, že se tohle stalo.

Bylo čtvrtfinále v aktuální situaci maximum?

V tomto složení totální maximum. Budu realista. Není to snižování kvality hráčů, ale v tomto složení jsme neměli šanci jít dál. Nebavím se o tom vyhrát jeden zápas. To jsem si strašně přál. Vyhrát jednou doma a před diváky. Byla by fantazie a zázrak porazit Třinec v momentálním složení – tedy s kluky z první ligy a většinou hráčů do 21 let. Měli jsme jen pár zkušenějších. Bojovností a srdcem jsme jeden zápas uhrát mohli. Ale bohužel.

Měla na vás vliv ve čtvrtfinále ještě ta viróza, kterou jste si prošli v předkole?

Myslím si, že už ne. Ono to skákalo z jednoho na druhého. Jakmile to hráč dostal, za pět dní už to neměl, ale šířilo se to tak, že to měl skoro každý. A ani odpočinek nebyl dostačující. Vždyť jsme dohráli pátý zápas a po dni volna šli v tom svém pokřápaném stavu do čtvrtfinále. Prostě se to seběhlo špatně.

Play off nevyšlo Dominikovi Lakatošovi. V devíti zápasech sice na čtyři góly přihrál, sám ale vstřelil jediný. Měl být platnější?

Musím to říct, z role lídra a střelce Dominik totálně vypadl. Nebudu se schovávat. Stejně tak selhal Solovjev, i když… Tam bych to tak tvrdě možná neříkal, protože prochází obrovsky těžkou situací v souvislosti s tím, co se děje na Ukrajině, potažmo v Rusku. Vím, že od začátku války s Pedanem trávili hrozně moc času. Měli v Rusku rodiny, řešili peníze, přítelkyně za nimi nemohly přicestovat. Bylo to na psychiku strašně moc. Tím se jejich výkon dá omluvit, protože v hlavě měli něco jiného než hokej.

Museli jste s nimi hodně pracovat, aby byli platnými na ledě?

Bylo by lepší, aby o tom promluvili oni, než abych vytahoval to, co máme mezi sebou v kabině. Ptali se mě na to, vědí, že jsem trénoval na Ukrajině, že tam mám kamarády. Taly si všímali si, že jsou tu teď Rusové vnímáni negativně, nebylo to pro ně jednoduché. Ale co prožívali vnitřně, to nevím, tak blízko jsem se k nim nedostal. I když mám výbornou ruštinu, nechtěli se moc bavit o tom, co prožívají uvnitř. Ale mrzela je ta situace hodně a pořád se tím zabývali. Byli hodně spolu, dá se říct i trochu oddělení od mužstva, možná že nevěděli, co si o tom myslí naši kluci. Nebylo to příjemné a klobouk dolů, že to odehráli celé.

Jak jejich přítomnost vnímalo mužstvo?

Oni jsou oba dobří kluci, charakterově výborní, byla s nimi parádní komunikace v mužstvu, oba umí skvěle anglicky, takže se s klukama domluvili a nebyli uzavřená skupinka. Zajímali se o dění v kabině, ale tohle byla pro ně těžká zkouška.

Jak to s nimi bude dál?

Technicky vzato, Solovjov je podepsaný, ale nevíme, jak to bude. Jestli jim na další sezonu prodlouží víza, jestli mu sem pustí přítelkyni, nebo ne. Jestli si ho zavolá někdo z KHL. Nevíme, jak to dopadne. S Ruslanem budeme teď jednat. Sejdeme se Šimonem (sportovním manažerem Romanem Šimíčkem) a projdeme jednoho hráče po druhém.

S čím jste byl ve čtvrtfinále proti Třinci nespokojený?

S produktivitou. Neporadili jsme si se šancemi, které jsme měli. Volili jsme špatná řešení, stříleli jsme do prostorů, o kterých jsme věděli, že tam Kacetl neinkasuje. Je to i o umění a kvalitě hráčů. Není každý střelec. Ale třeba Laky (Lakatoš) střelec je a nedokázal to.

Jak je to se zkušenými hráči Polákem, Krenželokem? Budou si sami rozhodovat, zda pokračovat? Chtěl byste je udržet?

Já bych je chtěl stoprocentně udržet, protože Poly je prostě kapitán. I když to nikdy nedělal, má kolem sebe auru nabytých zkušeností. S ním není problém v tréninku ani v zápase. On, když vleze na led, tak to jsou bomby. Nikdo si vedle něj nedovolí to flákat. Nemůžu říct, že je to Vítkovičák, protože jim nebyl, ale je to Ostravák a my musíme mít v mužstvu kluky odsud. Kdo jiný bude tu kabinu tmelit. Kdo má to jméno a zkušenosti? Poly a Kržel. I když má Kržel věk (38 let), myslím si, že sezonu ještě může dát, přestože jeho icetime asi půjde trošku dolů, aby měl energii na ta střídání, které má.

Je Lukáš Krenželok to stále hráč pro první formaci?

Vyletěl, dal šestnáct gólů, kdo to z hráčů má? To nikdo nečekal. Před sezonou, když jsem si to tak skládal, jsme se bavili, že jestli dá deset gólů, tak super. A on jich dá šestnáct! Byl platný v přesilovkách i v oslabení. Vím, že to už není hráč… třeba si myslím že by měl shodit a přizpůsobit se tomu novému hokeji. Ale on má rád ten smažený květák, tatarku, brambor (smích). Ale jak jsou tři zápasy v řadě, tak ten třetí už není. Kržel ještě sezonu udělá, možná i víc. Už loni jsem ho viděl končit a přesunovat se vedle mě jako asistent. Ale udělal moc dobře, že hrál dál. Vím, že ti kluci jednou skončí. I Poly se třeba bude rozhodovat. Může klidně říct, že končí. Čekají nás dlouhá jednání, přesvědčování.

We wish to give thanks to the author of this article for this outstanding web content

Holaň o neobyčejném play off: Fantastický Stezka, neproduktivní Lakatoš a těžké chvíle pro ruské beky – Sport.cz

Debatepost